Vzdělávací politika Evropské unie 

 In

Za systém vzdělávání a odborné přípravy nese každá země EU vlastní zodpovědnost. Politika EU v této oblasti má tedy pouze podpůrnou roli pro vnitrostátní opatření a pomoc při řešení společných problémů (např. stárnutí populace, nedostatek určitého typu kvalifikace či dovedností pracovníků, technologický rozvoj či mezinárodní konkurenceschopnost), zahrnuje však řadu programů pokrývajících různé oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Kromě toho poskytuje EU rámec pro spolupráci členských zemí v oblasti vzdělávací politiky. 

Organizační struktura a strategické dokumenty vzdělávací politiky Evropské komise 

Hlavní zodpovědnost za agendu EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy má eurokomisař pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež, v menší míře eurokomisař pro pracovní místa a sociální práva, kteří jsou řadovými členy Evropské komise. Výkonné složky spadající pod vedení obou eurokomisařů představují generální ředitelství Vzdělání, mládež, sport a kultura (EAC), resp. Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování (EMPL) a dále Výkonná agentura pro vzdělání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), která zajišťuje realizaci řady programů v oblasti vzdělávání a kultury (například Erasmus+ či Eurydice).  

Činnost obou generálních ředitelství vychází z vize vyjádřené ve strategických plánech pro období 2016-2020 (pro EAC zde, pro EMPL zde), jejímž východiskem je deset klíčových priorit Evropské komise. Vedle strategického plánu připravují tyto útvary každoroční plán řízení, v němž jsou definovány hlavní činnosti a úkoly pro nadcházející rok a jejich příspěvek k plnění stanovených cílů (pro rok 2019 u EAC zde a u EMPL zde). Kromě toho každoročně vydávají výroční zprávu o činnosti (pro rok 2019 EAC zde, 2018 u EMPL zde a 2019 u EACEA zde).  

Mezistátní spolupráce 

V roce 2000 byla schválena Lisabonská strategie, na jejímž základě přijali v roce 2002 ministři členských státu EU zodpovědní za vzdělávání a odbornou přípravu strategické směry a cíle v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, které by do roku 2010 měly vést EU k tomu, aby se stala nejvyspělejší znalostní ekonomikou světa. Tento postup se označoval jako pracovní program „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ (anglicky Education and Training 2010, zkráceně ET 2010). 

V důsledku blížícího se konce platnosti tohoto programu byl během českého předsednictví v EU v roce 2009 ministry školství členských zemí přijat navazující dokument Strategický rámec pro vzdělávání a odbornou přípravu 2020 (anglicky Education and Training 2020, zkráceně ET 2020). Kromě vize rozvoje vzdělávání v zemích EU do roku 2020 určuje čtyři strategické cíle: 

  1. realizovat celoživotní učení a mobilitu; 
  1. zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy; 
  1. prosazovat spravedlivost, sociální soudržnost a aktivní občanství; 
  1. zlepšit kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností, na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy. 

Strategický rámec definuje principy evropské spolupráce, resp. základní pravidla a procesy, včetně otevřené metody koordinace (OMC) postavené na dobrovolné spolupráce zemí, propojení se souvisejícími oblastmi – především Kodaňským procesem v odborném vzdělávání a Boloňským procesem ve vysokém školství, zdůraznění vazby na ostatní politiky (zejména výzkum, zaměstnanost, atd.), nutnost spolupráce s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi atd. Důraz na flexibilitu načrtnutých cílů a nutnost získávání konkrétních výsledků se odráží v rozdělení celého období do střednědobých cyklů, pro něž ministři schvalují prioritní oblasti, na které by se chtěli v rámci zhruba tříletého období soustředit. Strategický rámec ET 2020 vymezuje také tzv. evropská referenční kritéria (European Benchmarks). Jedná se o cílové hodnoty průměrných výsledků všech zemí EU ve společných prioritních oblastech, které by měly být dosaženy do roku 2020: 

v roce 2020 by se alespoň 15 % dospělých mělo zapojit do různých forem celoživotního učení; 

v roce 2020 by podíl 15letých žáků, kteří mají problémy se čtením, matematikou a přírodními vědami, měl být nižší než 15 %;

v roce 2020 by podíl osob ve věku od 30 do 34 let s dokončeným terciárním vzděláním měl činit minimálně 40 %; 

do roku 2020 by podíl osob předčasně ukončujících vzdělávání a odbornou přípravu měl být nižší než 10 %; 

v roce 2020 by se vzdělávání v raném věku mělo účastnit alespoň 95 % dětí ve věku od 4 let do věku, kdy mají zahájit povinnou školní docházku; 

alespoň 20 % absolventů vysokoškolského studia a 6 % lidí ve věku 18–34 let, kteří absolvovali základní kurz odborné přípravy, by mělo část studia nebo odborné přípravy uskutečnit v zahraničí; 

podíl absolventů (ve věku 20–34 let s vyšším sekundárním vzděláním), kteří dokončili studium před 1–3 lety a podařilo se jim najít zaměstnání, by se měl zvýšit na alespoň 82 %.

Další informace 

Právní předpisy a iniciativy EU 

 

Boloňský proces
Politika EU v oblasti škol