Boloňský proces

 In Nezařazené

Boloňský proces je označení pro formu mezivládní spolupráce 48 evropských zemí a Evropské komise v oblasti vysokoškolského vzdělávání, jejímž hlavním cílem je zavést ve vysokoškolském vzdělávání třístupňový systém (bakalářské, magisterské, doktorské studium), posílit kontrolu kvality a usnadnit uznávání kvalifikací a jednotlivých období studia. 

Procesu předcházela schůzka zástupců Německa, Francie, Velké Británie a Itálie, ze které vzešla tzv. Sorbonnská deklarace (1998). O rok později se sešlo 30 zástupců evropských zemí v Boloni, kde byla přijata tzv. Boloňská deklarace, v níž bylo stanoveno šest hlavních cílů, které měly být splněny do roku 2010:

  • přijetí systému srozumitelných a srovnatelných stupňů vysokoškolského vzdělání, 
  • přijetí systému založeného na třech hlavních cyklech (bakalářský magisterský a doktorský), 
  • zavedení kreditového systému (ECTS), 
  • podpora mobility studentů, učitelů a administrativních pracovníků, 
  • posílení evropské spolupráce v zajišťování kvality, 
  • posílení evropské dimenze ve vysokém školství. 

Každé dva až tři roky se konají konference ministrů členských zemí, které prostřednictvím společných prohlášení určují další politický vývoj Boloňského procesu a přijímají základní normativní dokumenty, např. Standardy a směrnice pro zajišťování kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, společný Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání, či Evropský registr pro zajišťování kvality ve vysokém školství (EQAR). Příští ministerská konference se konala v listopadu 2020 v Římě (komuniké zde). 

Důvody zavedení 

Velké rozdíly v systémech vzdělávání a odborné přípravy v Evropě vždy způsobovaly problémy s uplatňováním kvalifikací získaných v jedné zemi při hledání práce či návazného studia v jiném státě. Zvýšením souladu mezi těmito systémy vzdělávání se usnadňuje situace studentům a uchazečům o práci, kteří se chtějí přestěhovat se do jiné země EU. 

Zároveň se tzv. boloňskými reformami přispívá ke zvyšování konkurenceschopnosti a atraktivity evropských univerzit a vyšších odborných škol pro studenty ze zbytku světa. 

Boloňský proces také napomáhá modernizaci školství a odborné přípravy s cílem zajistit studentům takové kompetence, které jsou potřebné pro uplatnění na stále se měnícím pracovním trhu. To je velmi důležité, neboť počet pracovních míst, kde jsou zapotřebí specializované dovednosti, stále roste, podobně jako stoupá poptávka po inovativních myšlenkách a podnikatelských schopnostech

Členství a společné principy 

Členství v Boloňském procesu má dvě základní podmínky: jednak věcné naplňování a dodržování dohodnutých cílů a priorit a jednak podepsání Evropské kulturní dohody, což v praxi určuje geografické vymezení procesu. Reformy Boloňského procesu mají společný evropský rámec, ale obsah studijních programů a metodologický přístup zůstávají jedinečné pro každou vysokou školu a její fakulty.  

Boloňský proces má v současnosti 49 členů: 48 zemí Evropské kulturní dohody, tj. 28 zemí EU, Norsko, Lichtenštejnsko a Island, Švýcarsko, Turecko, země Balkánského poloostrova (Albánie, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Srbsko a Černá Hora), země bývalého Sovětského Svazu (Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Moldávie, Rusko a Ukrajina), dále pak Andorra a Vatikán. Kromě nich je členem Boloňského procesu i Evropská komise.  

Vedle toho má Boloňský proces konzultativní členy, kterými jsou mezivládní organizace Rada Evropy a UNESCO a dále Evropská asociace univerzit (EUA), Asociace institucí vysokoškolského vzdělávání (EURASHE), dále Evropská unie studentských svazů (ESU), Evropská síť sdružující agentury pro zabezpečení kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA), Education International, (reprezentující odborové svazy) a Business Europe (reprezentující zaměstnavatele). 

Společné principy a hodnoty, na kterých se členské země shodly, lze shrnout následovně:  

  • volný pohyb – mobilita studentů a učitelů 
  • zapojení všech relevantních partnerů, zejména vysokých škol a studentů, 
  • zapojení studentů do řízení a správy univerzit, 
  • autonomní a společnosti odpovědné (accountable) univerzity, 
  • veřejná odpovědnost členských zemí za vysoké školství, 
  • sociální inkluze/sociální spravedlivost, 
  • uplatnitelnost absolventů na pracovním trhu.  

Realizace reforem 

Z výsledků pravidelně vypracovávaných zpráv vyplývá, že bylo v realizaci reforem dosaženo výrazného pokroku. Další informace o boloňském procesu a pokroku dosaženém při budování Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání od roku 2015 jsou uvedeny v brožuře „EU a její podpora boloňského procesu“. Konkrétní informace o realizaci reforem v rámci Boloňského procesu v České republice lze nalézt zde

Cíle pro období po roce 2020 

V listopadu 2020 přijali ministři školství na zasedání v Římě sdělení, v němž stanovili priority pro následující desetiletí: 

V tomto římském komuniké je nastíněna společná vize ministrů školství 48 zemí týkající se ambicióznější podoby Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání do roku 2030. Jedná se o: 

  • inkluzivní přístup k učení a výuce, 
  • inovativní přístup k učení a výuce v těsné vazbě na výzkum,
  • integrovanou nadnárodní spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací, na podporu výměny znalostí, praxe a mobilit.

V komuniké se rovněž hovoří o potřebě přípravy student, aby se stali aktivními, kritickými a odpovědnými občany, a dále příspěvku vysokého školství k plnění cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030.  

Tyto cíle jsou v souladu s úsilím EU o zvýšení podpory států, které si přejí mít ambicióznější cíle, postupovat rychlejším tempem a více pokročit v dosahování cílů uznávání kvalifikací a studijní mobility v rámci Evropského prostoru vzdělávání

Literatura 

Šťastná, V. Vliv Boloňského procesu na české vysoké školství se zřetelem k vývoji Univerzity Karlovy. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova. 2018. 

Další zdroje informací 

Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání 

Komuniké ze zasedání ministrů 

Nová agenda EU pro vysokoškolské vzdělávání 

Boloňský proces: vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání