Akademický inbreeding
Akademický inbreeding je termín označující nejčastěji jev, kdy vysoké školy zaměstnávají na pozicích akademických pracovníků své vlastní absolventy. První reflexe tohoto jevu se objevují počátkem dvacátého století na Harvardově univerzitě, v českém prostředí se o této problematice diskutuje podstatně kratší dobu a první studie se objevují až okolo roku 2015.
Co je akademický inbreeding
Termín „akademický inbreeding“ je odvozený od biologického pojmu inbreeding, který znamená křížení či plemenitbu mezi příbuznými jednoho druhu. Na základě biologické analogie se někdy rovněž objevují synonyma „akademická endogamie“ či „akademický incest“. Obvykle v literatuře definice akademického inbreedingu vychází ze skutečnosti, že akademický pracovník pracuje na stejné vysoké škole, kde dříve absolvoval buď celé (pre)graduální studium, nebo (v novější literatuře častěji) nejvyšší dosažený stupeň studia, tj. doktorské, bez přihlédnutí k předchozímu studiu.
Tůma a Knecht (2019: 12-13) rozlišují ve stávající literatuře nejméně dvě roviny chápání akademického inbreedingu:
(1) stav, „kdy jsou zaměstnanci instituce zároveň jejími absolventy, přičemž se akademický inbreeding připisuje jednotlivci (jako zaměstnanci své alma mater) nebo skupině (vysoká míra akademického inbreedingu na katedře, fakultě, univerzitě)“
(2) proces či praktika „kdy instituce přijímá mezi zaměstnance své absolventy“.
Typy akademických drah z hlediska podoby a míry akademického inbreedingu
Horta rozlišuje pět typů akademických drah z hlediska míry a podoby akademického inbreedingu (2013: 492):
(1) „zcela odchovaní“ (pure inbreds) – celé studium i akademická dráha na jedné vysoké škole,
(2) „mobilní odchovanci“ (mobile inbreds) – před získáním první akademické pozice na své alma mater strávili výzkumný či studijní pobyt během doktorského studia nebo postdoc na jiné vysoké škole,
(3) „vracející se“ (silver corded) – pracující na stejné vysoké škole, kde získali doktorát, ale po jeho dokončení začali akademickou dráhu jinde,
(4) „adherenti“ (adherents) – během akademické dráhy pouze jeden přesun, a sice z vysoké školy, kde získali doktorát, na vysokou školu, kde získali první akademickou pozici a kde zůstali během své akademické dráhy,
(5) „neodchovaní“ (non-inbreds) – pracující na jiné vysoké škole, než získali doktorát, a během své akademické dráhy pracovali na několika vysokých školách.
Příčiny akademického inbreedingu
Existuje celá řada důvodů, proč vzniká či se udržuje akademický inbreeding na vysokých školách. Studie zaměřující se na zkoumání akademického inbreedingu zmiňují například:
- stáří univerzity a oborů (u starších vyšší díky vyššímu počtu absolventů doktorského studia i lepší reputaci),
- rané stadium vývoje vysoké školy (nezbytnost zaměstnávat vlastní absolventy díky chybějící reputaci a finančním prostředkům potřebných pro přilákání kvalitních odborníků odjinud, možný přístup pro rychlé vybudování vědeckých a výukových kapacit či posílení výzkumné báze, stability a spolupráce),
- geografická poloha (vyšší na ostrovních vysokých školách nebo v řídce osídlených oblastech),
- systémová opatření na státní úrovni (unifikované platy, centralizovaný způsob financování univerzit),
- brzké zaměstnávání na vysoké škole ve snaze zabránit odchodu nadaných studentů do lépe placených pozic mimo akademickou sféru,
- kulturní vlivy (hierarchická akademická kultura či tradice vědeckých škol, averze ke stěhování se za prací),
- sociální faktory (vazby mezi zaměstnanci vytvořené během studia, loajalita a vděk ze strany absolventů, někteří účastníci projektů jako chráněnci seniorních akademických pracovníků, aktivnější zájem inbreederů o rozvoj školy),
- nízká míra otevřenosti výběrových řízení (v krajních případech požadavky na danou pozici „ušité na míru“ konkrétnímu kandidátovi),
- snaha fakulty neriskovat výběrem neznámého kandidáta, úspora času při výběru známého kandidáta,
- snaha udržet zaběhlé postupy řešení, způsobů myšlení a jednání,
- vysoká specializace vědeckých škol znemožňující najít mimo instituce pracovníky s požadovaným zaměřením,
- prestiž kateder a ústavů (málo a hodně prestižní na rozdíl od těch prostředních necítí takový tlak na konformitu vůči normám cíleným proti akademickému inbreedingu),
- fáze vývoje kateder a ústavů (nejvíce v době nedostatku zdrojů a velké nejistoty, středně v době stability a nižší v době růstu),
- sklon vedoucích či školitelů najímat absolventy schopné dobře psát v oblastech jejich expertizy, a tím přispět k posílení jejich vlastního postavení mezi badateli,
- statistická dominance elitních univerzit v počtu produkovaných doktorandů v dané zemí (nové školy musí najímat absolventy z těchto škol),
- velikost akademického trhu práce a počtu pracovišť poskytujících v konkrétním oboru doktorské vzdělání v dané zemi či jazykové oblasti (u zemí s menším počtem pracovišť a s málo rozšířeným oficiálním jazykem je akademický inbreeding do značné míry nezbytným předpokladem zachování výuky konkrétních oborů v domácím jazyce),
- nedostatečné financování (inbreedovaní jsou loajálnější k univerzitě a méně nákladní)
- nižší investice do výzkumu a vývoje na národní úrovni (procento HDP na výdaje na výzkum a vývoj negativně koreluje s mírou AI),
- nedostatek bytů
Důsledky akademického inbreedingu
Akademický inbreeding má celou řadu důsledků pro fungování vysokých škol. Podle svých kritiků má negativní dopady na vysoké školy, nejčastěji bývá zmiňována nižší inovativnost, výzkumná produktivita, stagnace a uzavřenost instituce. Na druhou stranu zaznívají názory, podle kterých akademický inbreeding přispívá ke stabilitě instituce, k udržení její kultury a k loajalitě jejích pracovníků. Přehled výhod a nevýhod akademického inbreedingu je uveden v následující tabulce:
| Výhody | Nevýhody |
| Vyšší stabilita organizace | Omezená možnost najímat nejlepší možné kandidáty |
| Vzájemná znalost (univerzita zná uchazeče, uchazeč zná univerzitu) | Upevňování akademické kultury a ztížení případných změn a reforem (v oblasti organizace, osnov atd.), menší schopnost sebereflexe a v důsledku toho stagnace a fosilizace institucí |
| Silnější organizační identita, vyšší loajalita k instituci a aktivnější zájem o její rozvoj | Upevnění hierarchických vztahů v rámci kateder a fakult a moci seniorních profesorů, posílení a prosazování partikulárních zájmů, udržení nespravedlivé mocenské dynamiky odrážející se ve vysokoškolském prostředí jako celku |
| Možnost udržení nadaných doktorských studentů v situaci, kdy je rekrutace alespoň podobně kvalitních absolventů doktorského studia odjinud nerealistická | Nerovné šance na trhu práce, zvláště negativní dopad na skupiny s horším postavením v akademické sféře (např. v řadě případů ženy) |
| V raném stadiu vývoje vysoké školy možnost rychlejšího vybudování vědeckých a výukových kapacit | Nižší vědecká produkce, zhoršení kvality výzkumu i výuky |
| Menší nákladnost a rizikovost oproti přijímání odborníků odjinud | Zvýšená orientace dovnitř vlastní univerzity a nižší navenek (návštěvy vědeckých akcí, výměna informací, citace kolegů, spolupráce a vytváření sítí) |
| V zemích s menším počtem pracovišť umožňujících v daném oboru doktorské studium a s málo rozšířeným oficiálním jazykem do značné míry nezbytný předpoklad zachování výuky v domácím jazyce | Negativní dopady na kariéru jednotlivce (pomalejší kariérní postup, menší zkušenosti s vedením výzkumných projektů a doktorských prací, výuka spíše na nižších stupních studia, větší sklon opakovat myšlenky svého školitele, méně času stráveného výzkumem, menší profesní uznání u akademické komunity, menší flexibilita a kreativita) |
| Možnost kariéry na alma mater může zvyšovat motivaci k akademické dráze | Negativní vliv na ekonomiku a konkurenceschopnost regionu v případě nedostatečných vědeckých výstupů |
Zdroj: Hanuš, Kohoutek, Sekerák (2021)
Řešení akademického inbreedingu
Řada zemí se rozhodla zavést opatření ke snížení míry akademického inbreedingu a omezení jeho negativních dopadů na fungování vysokých škol. Tato opatření mohou zahrnovat například:
- otevřená a konkurenční výběrová řízení (případně inzerovaná v anglickém jazyce),
- úpravu pravidel kariérního postupu směrem k většímu důrazu na zásluhy,
- nové odlišně designované programy na podporu výzkumu,
- zapojení nezávislé státní agentury do výběrového řízení,
- vytvoření výzkumné kariérní informační sítě,
- podporu mobility studentů i akademických pracovníků,
- případně i kvóty na počty nových akademických pracovníků z řad absolventů jiných vysokých škol.
Akademický inbreeding v ČR
Česká republika patří mezi země s relativně vysokou mírou akademického inbreedingu. To souvisí jak s velikostí akademického trhu práce a rozšířeností českého jazyka, tak i s kariérním systémem, akademickou kulturou a fungováním vysokých škol. Podle studie Macháčka a Srholce (2020) srovnávající přední české a zahraniční vysoké školy (na základě dat o prvních publikacích akademických pracovníků) je míra akademického inbreedingu u českých vysokých škol výrazně vyšší než u předních amerických či britských univerzit, ale je srovnatelná s vybranými univerzitami zemí Visegrádské skupiny a jen o málo vyšší než u vybraných západoevropských univerzit (např. v Lovani, Lundu či ve Vídni).
Použité zdroje
Hanuš, K., Kohoutek, J., Sekerák, J. 2021. Akademický inbreeding v ČR: Limity, řešení, výzvy. Centrum pro studium vysokého školství. Ke stažení zde: https://www.csvs.cz/wp-content/uploads/csvs-2021-akademicky-inbreeding_studie_final.pdf
Horta, H. 2013. Deepening our understanding of academic inbreeding effects on research information exchange and scientific output: New insights for academic based research. Higher Education, 65:4, s. 487–510.
Macháček, V., Srholec, M. 2020. Odkud se rekrutují výzkumníci na univerzitách? Studie 1/2020. IDEA-CERGE EI, Ke stažení zde: https://idea.cerge-ei.cz/studies/odkud-se-rekrutuji-vyzkumnici-na-univerzitach
Tůma, F., Knecht, P. 2019. Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost? Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku. In Studia paedagogica, 24:1, s. 9–31.
Další zdroje
Fischer, J., Lipovská, H. 2015. Academic inbreeding in the Czech Republic. In I. Krejčí, M. Flégl, M. Houška (eds.). Efficiency and Responsibility in Education 2015, s. 112–119. Praha: ČZU.
Chudobová, J. 2020. Vliv akademického inbreedingu na vědeckou produktivitu vyučujících ekonomů na českých vysokých školách. Diplomová práce. Ústí n/Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP. Ke stažení zde: https://portal.ujep.cz/portal/studium/prohlizeni.html
Yudkevich, M., Altbach, P. G., Rumbley, L. E. (eds.). 2015. Academic inbreeding and mobility in higher education: Global perspectives. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
