Autonomie veřejných vysokých škol

Roli a fungování vysokých škol a celého systému vysokého školství upravuje stát formou zákona o vysokých školách. Zákon rozlišuje vysoké školy veřejné, státní a soukromé a zahraniční. Soukromou vysokou školu mohou se souhlasem ministerstva školství založit právnické osoby sídlící nebo založené v zemích EU. Soukromá vysoká škola si musí zajistit prostředky na fungování, za určitých podmínek může žádat o dotace. Státní vysoké školy jsou policejní nebo vojenské a tvoří součástí struktur státu. Veřejné vysoké školy netvoří součást struktur státu a fungují autonomně, ovšem míra a podoba jejich autonomie je vymezena zákonem. Na českém území mohou při splnění zákonných podmínek působit zahraniční vysoké školy nebo jejich pobočky, evropské i mimoevropské.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v souladu se zákonem o vysokých školách řídí vysoké školy jako součást výkonu státní správy a plní úkoly nadřízeného správního orgánu vysokých škol ve správním řízení.

Veřejné vysoké školy se zřizují, ruší, slučují nebo rozdělují zákonem. Stát ovlivňuje autonomii veřejných vysokých škol třemi způsoby:

1) určením základního rámce pro fungování vysokých škol (pravidla týkající se role, organizace, práv a povinností jednotlivých aktérů, financování a hospodaření aj.)

2) přímou účastí na fungování vysoké školy (zejména prostřednictvím správní rady)

3) vnějšími kontrolními mechanismy (registrace vnitřních předpisů vysokých škol, akreditace atd.)

Základní rámec fungování vysokých škol

Oblasti samosprávy

Podle zákona se samosprávné působení vysokých škol týká zejména následujících oblastí:

a) vnitřní organizace,

b) určování počtu přijímaných uchazečů o studium, podmínek pro přijetí ke studiu a rozhodování v přijímacím řízení,

c) tvorba a uskutečňování studijních programů,

d) zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřní hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy,

e) organizace studia,

f) rozhodování o právech a povinnostech studentů,

g) zaměření a organizace tvůrčí činnosti,

h) pracovněprávní vztahy a určování počtu akademických pracovníků a ostatních zaměstnanců,

i) habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem,

j) spolupráce s jinými vysokými školami a právnickými osobami a zahraniční styky,

k) ustavování samosprávných akademických orgánů vysoké školy (v rámci daném zákonem)

l) hospodaření vysoké školy a nakládání s majetkem (v souladu se zvláštními předpisy),

m) stanovení výše poplatků spojených se studiem,

n) stanovení výše poplatků za úkony spojené s habilitačním řízením nebo s řízením ke jmenování profesorem.

Orgány samosprávy

Samosprávnými akademickými orgány veřejné vysoké školy jsou akademický senát, rektor, vědecká nebo umělecká rada, disciplinární komise, případně rada pro vnitřní hodnocení. Samosprávné orgány se mimo jiné podílí na tvorbě vnitřních předpisů, které upravují organizaci a činnost vysoké školy.

Samosprávnými akademickými orgány fakulty jsou akademický senát, děkan, vědecká rada nebo umělecká rada, disciplinární komise. Samosprávné orgány fakulty se mimo jiné podílí na tvorbě fakultních vnitřních předpisů.

Ostatní

Zákon o vysokých školách dále upravuje organizační členění vysoké školy a postavení fakult, vysokoškolských ústavů, zemědělských a lesních statků a určuje, jaké má škola mít vnitřní předpisy (včetně náležitostí statutu). Nastavuje pravidla financování vysokých škol a jejich rozpočtu a hospodaření (mj. druhy příjmů, povinnost zřízení různých typů fondů či doplňkovou činnost). Dále stanovuje podobu studijních programů, základní pravidla studia, práva a povinnosti studentů, postavení akademických pracovníků (včetně habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem), druhy stipendií pro studenty, formu a roli reprezentace vysokých škol.

Zákon rovněž ukládá školám povinnost:

• každoročně vydávat výroční zprávu o činnosti a o hospodaření (včetně jejich náležitostí)
• vypracovat, projednat s ministerstvem a zveřejnit strategický záměr
• poskytovat potřebné informace Národnímu akreditačnímu úřadu
• poskytovat informace a poradenství ve věcech týkajících se studia
• dbát o rovnost studijních příležitostí (včetně podpory studia rodičů a pečujících osob)
• provádět vnitřní hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a souvisejících činností
• poskytovat na svých veřejných internetových stránkách informace o studiu, studijních programech a akreditacích a jejich změnách a zveřejňovat zde své vnitřní předpisy

Přímá účast státu na řízení vysoké školy

Vedle samosprávných orgánů mají vysoké školy ještě další orgány, konkrétně kvestora (jmenovaný rektorem) a správní radu. Správní rada představuje nástroj, jakým se stát přímo podílí na řízení veřejných vysokých škol. Základním cílem správní rady je dbát na zachování účelu, pro který byla veřejná vysoká škola zřízena, na uplatnění veřejného zájmu v její činnosti a na řádné hospodaření s jejím majetkem. Pokud by veřejná vysoká škola jednala v rozporu s těmito cíli, správní rada takové jednání v mezích svých pravomocí neschválí.

Správní rada veřejné vysoké školy má nejméně devět členů, celkový počet členů musí být vždy dělitelný třemi. Členy po projednání s rektorem jmenuje a odvolává ministr tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni zástupci následujících skupin:

• představitelé veřejného života
• profesní komory
• organizace zaměstnavatelů
• další osoby nebo orgány vykonávající, podporující nebo využívající vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky
• představitelé územní samosprávy a státní správy
• absolventi dané vysoké školy

Nesmí se jednat o zaměstnance dané vysoké školy. Statut správní rady upravuje způsob volby předsedy a místopředsedy a jednání správní rady a schvaluje jej ministr.

Správní rada veřejné vysoké školy má řadu pravomocí. Vydává předchozí písemný souhlas, pokud veřejná vysoká škola chce:

• Nabýt nebo převést vlastnictví nemovitých věcí
• Nabýt nebo převést vlastnictví movitých věcí (s cenou převyšující pětisetnásobek částky, od níž jsou věci podle zvláštního předpisu považovány za hmotný majetek, tj. nad 40 miliónů Kč)
• Zřídit věcné břemeno, jiné věcné právo, nebo předkupní právo
• Ustavit, zrušit, nebo přeměnit jinou právnickou osobu, a dát vklad s peněžitým nebo nepeněžitým předmětem do těchto a jiných právnických osob

Bez souhlasu správní rady a oznámení ministerstvu jsou tyto úkony neplatné.

Dále správní rada po schválení v akademickém senátu:

• projednává zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností včetně dodatků (předloženou rektorem)
• schvaluje rozpočet a střednědobý výhled veřejné vysoké školy (předložený rektorem)
• schvaluje strategický záměr veřejné vysoké školy
• projednává výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření veřejné vysoké školy (předložené rektorem)

Správní rada veřejné vysoké školy se vyjadřuje k dalším věcem, které jí k projednání předloží rektor, dává podněty a vyjadřuje stanoviska k činnosti veřejné vysoké školy, která zveřejňuje ve veřejné části internetových stránek veřejné vysoké školy.

Vnější kontrola vysokých škol ze strany státu

Stát dále působí na fungování vysokých škol prostřednictvím nástrojů vnější kontroly. Tato kontrola se týká organizace, vnitřní legislativy vysokých škol, hospodaření, vzdělávání a nepřímo i tvůrčí činnosti.

Vysoké školy jsou povinny registrovat své vnitřní předpisy na ministerstvu. Pokud je vnitřní předpis v rozporu se zákonem o vysokých školách nebo s jinými zákony, ministerstvo žádost o registraci zamítne. Je-li některé opatření vysoké školy či její součásti (zejména fakulty) v rozporu se zákony či jinými právními předpisy, vyzve ministerstvo školu ke zjednání nápravy (není-li zákonem stanoven jiný způsob přezkoumání).

Ministerstvo může omezit nebo odejmout výkon působnosti orgánů vysoké školy nebo její součásti, pokud vysoká škola nebo její součást:

• neustavila některý ze svých samosprávných orgánů,
• nepřijala vnitřní předpisy, které je povinna přijmout podle zákona o vysokých školách,
• nemá akreditován žádný studijní program nebo má pozastavenou akreditaci všech studijních programů, aniž by měla neomezenou institucionální akreditaci alespoň pro jednu oblast vzdělávání,
• vykazuje ve svém hospodaření závažné nedostatky ohrožující plnění jejích úkolů
• závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené zákonem o vysokých školách

Případné omezení působnosti orgánů vysoké školy nebo její součásti se provede v rozsahu nezbytném pro zjednání nápravy, s ohledem na závažnost nedostatků a rozsah způsobené nebo hrozící újmy. V případě orgánů vysoké školy přechází působnost těchto orgánů na ministerstvo nebo na veřejnou vysokou školu, kterou ministerstvo výkonem této působnosti pověří. V případě součástí vysokých škol přechází působnost na rektora. Je-li to možné, před zavedením těchto opatření ministerstvo vyzve školu ke zjednání nápravy. Případné opatření bude zrušeno, pokud pominou důvody pro jeho zavedení.

Ministerstvo dále projednává a vyhodnocuje strategické záměry vysokých škol a jejich každoroční aktualizace. Ministerstvo kontroluje využití finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu z kapitoly školství a dále kontroluje hospodaření vysoké školy (podle zvláštního předpisu).

V oblasti vzdělávání ministerstvo ukládá školám povinnost vést matriku studentů, sloužící k evidenci studentů a k využití pro zajišťování a hodnocení kvality a pro rozpočtové a statistické účely. Ministerstvo sdružuje a využívá údaje z matriky studentů, o uchazečích o přijetí ke studiu, účastnících a absolventech celoživotního vzdělávání a agregované údaje o zaměstnancích vysokých škol a jejich odměňování. Rovněž ministerstvo vede Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů a Registr vysokých škol a uskutečňovaných programů.

Ministerstvo rovněž prostřednictvím systému akreditaci dbá o kvalitu vzdělávací činnosti. Pokud chce vysoká škola nabízet konkrétní studijní program, musí prokázat, že je schopná jej realizovat v dostatečné kvalitě a požádat o jeho akreditaci. Nebo musí prokázat, že je schopna v dané oblasti vzdělávání sama studijní programy v dostatečné kvalitě realizovat i akreditovat, a požádat o institucionální akreditaci pro danou oblast vzdělávání. Žádosti o akreditace studijních programů i o institucionální akreditaci posuzuje a schvaluje Národní akreditační úřad. Škola si může sama akreditovat studijní programy pouze v oblastech vzdělávání, pro něž má institucionální akreditaci, v případech studijních programů spadajících do ostatních oblastí vzdělávání musí podávat žádost o získání akreditace na Národní akreditační úřad.

Stát dále nepřímo ovlivňuje tvůrčí činnost vysokých škol prostřednictvím vědní politiky, včetně pravidel a nástrojů financování vědy a výzkumu (granty, hodnocení atd.).  

Doporučené zdroje

111/1998 Sb. Zákon o vysokých školách (zakonyprolidi.cz)

Fasora, L., Hanuš, J. 2019. Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury. Brno: Masarykova univerzita.

Fasora, L., Stoklásková, Z., Pečinková A. 2022. Akademická věž ze slonoviny: Státní financování a autonomie vysokých škol 1849-1939. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.