Vzdělávání 4.0 na vzestupu

Vzdělání 4.0 a vysoké školství – profesní terciární vzdělávání na vzestupu

  1. 2. se konal seminář zaměřený na změny ve vzdělávání v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí. Akce se konala v prostorách Vysoké školy zdravotnické, pořadatelem bylo Sdružení profesního terciárního vzdělávání spolu s Centrem pro studium vysokého školství. Jednalo se o téma velmi zajímavé, o čemž svědčí účast mnoha vrcholných představitelů vysokých škol i bývalé ministryně vysokého školství Miroslavy Kopicové.

V úvodní prezentaci generální tajemník EURASHE Michal Karpíšek představil tuto organizaci, která sdružuje více než 650 profesně zaměřených vysokých škol z 34 zemí a zastřešuje evropské profesní školy a aktivně se podílející na Boloňském procesu. Jedním z cílů EURASHE je podpora flexibilního a celoživotního vzdělávání zaměřeného na rozvoj digitální společnosti. EURASHE podporuje zavádění krátkých studijních programů, které v České republice aktuálně nejsou, ale jejichž význam poroste s nutností několikanásobné změny povolání během pracovního života jednotlivce. EURASHE chystá konferenci věnovanou budoucím povoláním a učení 16.-17. května v Budapešti.

Ondřej Chrást z pořádajícího Sdružení profesního vzdělávání představil fenomén Průmyslu 4.0, který je někdy mylně zaměňován za nástup informační technologií a elektroniky. Jedná se ale o propojení průmyslových nástrojů do sítě skrze internet věcí, nástup umělé inteligence a ještě vyšší stupeň automatizace a robotizace. V souvislosti s tím bude kladen důraz na tzv. T-profil kompetencí absolventů, který znamená hluboké odborné znalosti a široký soubor měkkých kompetencí. Nick van Dam, ředitel vzdělávání McKinsey hovoří v této souvislosti o M-profilu. Tím, chce říci, že hluboké kompetence (noha T) se za život několikrát změní. Zde je tedy velká příležitost, jak pro vysoké školy, tak pro soukromé vzdělavatele dospělých. Vzdělávání bude muset být více flexibilní a měli bychom směřovat k uznávání neformálního i informálního vzdělávání v rámci formálního vzdělávání. Na vládní úrovni se Průmyslu 4.0 věnuje dokument Iniciativa Průmyslu 4.0 z roku 2016. Klíčovou otázkou je, jak připravovat absolventy ne na současný, ale na budoucí trh práce. O tom, jak zavádět Vzdělávání 4.0 hovořil děkan Fakulty strojní Západočeské univerzity Milan Edl. Právě tato fakulta je součástí projektu Sdružení profesního terciárního vzdělávání zaměřeného na proměnu studijních programů pro Průmysl/Společnost 4.0. Spolupráce vysokých škol s lidmi z průmyslu není jednoduchá, podstatná je komunikace a vysvětlování si mantinelů, kterými jsou svázané vysoké školy. K tomu přispívají i kulaté stoly, které fakulta a sdružení pořádají spolu s Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace při Hospodářské komoře ČR.

Druhá část semináře byla věnována informačním technologiím, které musí být hnacím motorem Vzdělávání 4.0. Jan Beseda z Centra pro studium vysokého školství zmínil nástup umělé inteligence a čím dál hlubší roli nástrojů na analýzu vzdělávacího procesu. Lukáš Macenauer z firmy Behavera ukázal, jak měřit kompetence pomocí simulační hry, kterou vyvíjí. Neopomněl při tom, ale zmínit i důležitost rozvoje sociálních kompetencí na vysokých školách nejen pro pracovní trh, ale i pro rozvoj demokratické společnosti, kterým se zabývá evropský projekt DASCHE, na němž participuje i Centrum pro studium vysokého školství. Dominik Felner z Vyšší školy publicistiky hovořil o zkušenostech s rozvojem informačních systémů a Learning Management Systemů na školách. Faktory jsou podobné i pro oblast komerčního vzdělávání. Jedná se o cenu, snadnost implementace a údržby, ovládání, uživatelskou podporu, kompatibilitu s informačními systémy. V neposlední řadě pak je třeba nezapomenout na responsibilní design. Jak před tím zmínil Jan Beseda, ukazuje se, že m-learning (učení skrze mobilní telefony) je efektivnější a začíná být oblíbenější než skrze počítače.

Třešničkou semináře bylo slavností podepsání memoranda o spolupráci mezi Centrem pro studium vysokého školství a Sdružením profesního terciárního vzdělávání.

(Vyšlo v Andragogika v praxi č. 19/20, s. 34-35.)