Úloha VŠ, současné a budoucí výzvy

Úloha/postavení vysokých škol v různých etapách vývoje společnosti a východiska/motivace pro jejich působení do budoucna.

Co očekávala a žádala společnost od vysokých škol před 100 lety, co před třemi čtvrtinami, polovinou a čtvrtinou století? Co dnes? Jaké změny můžeme očekávat, odhadovat, tušit do budoucna? Co bylo hlavním úkolem vysokých škol kdysi a dnes? Jaká byla role a postavení vysokých škol a akademických pracovníků v proměnách času? Je vzdělání, vzdělanost, poznání nejdůležitějším úkolem vysokých škol? Jak se měnilo a mění postavení a úloha vzdělanosti, vzdělání, vzdělanců? Co to vůbec je vzdělání? Co všechno pod pojmem vzdělání můžeme rozumět? Mění se obsah tohoto slova? A jakým způsobem? Mají vysoké školy potenciál být motorem či tahounem vývoje společnosti? Pokud ano, jakými způsoby a do jaké míry? Mohou zařídit, způsobovat, ovlivňovat to, jak příznivě se společnost bude vyvíjet? A pokud ano, jakými všemi způsoby a s jakým dosahem to mohou dělat? Do jaké míry mají ambici naplňovat tento potenciál? Jak? A proč? Do jaké míry mají vliv na region, v němž působí? Na společnost jako celek? Jak mohou případně ovlivňovat vývoj společnosti v mezinárodním měřítku? Jaké jsou jejich největší motivace rozvoje a působení ve společnosti do budoucna? Proč?

NAKOLIK JSOU VYSOKÉ ŠKOLY MÍSTEM DIVERZITY A NAKOLIK BY MĚLY POSTKYTOVAT “FREE SAFE PLACE” PRO STŘET ODLIŠNÝCH NÁZORŮ?

Arnošt Veselý

Výzkumy ukazují, že občanské a politické postoje a názory jsou hodně ovlivněny tím, jaké má dotyčný respondent vzdělání. V zahraničí, zejména v USA, se vedou intenzivní debaty, zda jsou na vysokých školách reprezentovány perspektivy a názory různých skupin obyvatel. Výzkumy totiž ukazují, že vysoké školy jsou vychýleny směrem k liberálním postojům a studenti jsou málo vystaveni odlišným – zejména konzervativnějším – názorům. V důsledku toho se vysokoškoláci uzavírají do své „bubliny“ bez možnosti diskutovat s lidmi, kteří mají odlišné postoje a hodnoty. To vede k oboustrannému nepochopení a polarizaci ve společnosti. Je situace v ČR v tomto ohledu jiná? Poslední prezidentské volby naznačily, že dochází k jisté polarizaci v české společnosti podle vzdělání. Nepřispívají k této polarizaci i vysoké školy? Jsou vysokoškolští studenti vystaveni hodnotám a perspektivám, které jsou hodně odlišné od těch jejich? Umějí se s tím konstruktivně vyrovnat? Učíme je diskutovat a argumentovat?

VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO ZDROJ KVALITY A UDRŽITELNOSTI ŽIVOTA

Libor Prudký

Jestliže existuje nějaký v zásadě sdílený cíl usilování současných společností, pak je mu asi nejblíže rozvoj kvality a udržitelnosti života v nich. Pro kvalitu a udržitelnost života existuje řada vymezení, ale žádné z nich se neobejde bez obsahu určeného dávným vymezením  (vztahovaného snad nejvíc k textům Esping- Andersena, např. 1990[1]), které charakterizovalo úsilí o růst kvality života jako úsilí o posilování možností a sil v oblastech „having“ (ekonomických), „loving“ (mezilidských a lidských) a „being“ (zachování a bezpečnosti života). U nás je zřejmě možné brát jako základní vymezení kvality a udržitelnosti života to, které podali M. Potůček, J. Musil a Mašková v roce 2008. To pracuje s grafickým vyjádřením:

Snaha o usilování o růst kvality a udržitelnosti života – pokud je míněna vážně – by měla být základem pro indikace správného, či dobrého, či užitečného rozhodování ve všech oblastech života.  Jestli tomu tak není, pak je usilování o růst kvality a udržitelnosti života jen slogan, bez obsahu a bez dosahu. Tedy beze smyslu.

Vysokoškolské vzdělání je v naší společnosti obecně chápáno především jako „zdroj prosazení na trhu práce“ a tedy ekonomického úspěchu. Není divu – ekonomické vidění života a společnosti převážilo v této zemi v posledních desetiletích naprosto zřetelně. Jenže  HOMO ECONOMICUS  – tedy výsledek tohoto převažujícího pohledu – je bytost ekonomická a ne lidská. Vidění vysokoškolského vzdělávání jako zdviže pro ekonomické uplatnění je úvaha ekonomická a ne lidská, nevedoucí k soudržnosti, ani ke zlepšování životního prostředí a vlastně ani k větší bezpečnosti lidské existence. Toto zaměření vysokoškolského vzdělávání je v zásadě proti rozvoji kvality života. Protože pro rozvoj ostatních součástí kvality života je takto koncipované vysokoškolské vzdělávání zábranou.

Co v tomto směru chybí současnému vysokoškolskému vzdělávání?

Nabízím v této souvislosti témata:

Vysokoškolské vzdělávání  jako:

–              součást výchovného působení na studenty a na osobnostní rozvoj studentů;

–              součást učení se svobodě a životu ve svobodě (nebo také: učení se občanství);

–              především  učení se postupům myšlení a řešení rozhodovacích procesů;

–              učení se sebereflexi, kritickému myšlení, rozvíjení schopností a dovedností pro tvořivé přístupy k práci a k životu;

–              zdroj učení se přístupu k řešení, ke spolupráci, k pochopení odlišných a odlišného a k růstu schopností a dovedností naučit se zvládat a předvídat změny;

–              snižování   orientace na hromadění poznatků a testování jejich znalostí, především proto, že se významná část těchto poznatků ještě během studia, či během působení studentů v praxi, změní, nebo dokonce ztratí platnost a význam. (Navíc zaměření na hromadění poznatků je proti zaměření na tvořivost, rozvoj osobnosti a i uvědomování si sebe sama);

–              učení se spoluodpovědnosti za veřejný občanský život, za rozvoj solidarity ve společnosti a rozvoj kvality vztahů mezi lidmi, péče o druhé a obec a enviromentální podmínky života.

[1] Esping-Andesen, G. 1990. The Three Worlds of Welfare Capitalism. New Jersey: Princeton University Press.

[2] Podle Potůček M. a kol., 2016. Veřejná politika. Praha: C.H.Beck, str. 26