Studenti

Studenti a jejich aktivity – proměny v období 100 let. Podoba, struktura a zaměření studentských aktivit (obsah „studentského života“, veřejné působení studentů).

Kdo byli lidé, kteří studovali za první republiky, kdo po válce, kdo po roce 89, kdo studuje dnes? Jaké všechny talenty, schopnosti, kompetence… mohou vysoké školy rozvíjet? Proč dnes vlastně lidé studují a co od studia očekávají? Jaké nejrůznější důvody a motivace přivádějí mladé, ale i starší lidi k vysokoškolskému studiu? Co vše jim vysoká škola může dát? Co jim dát nemůže? Do jaké míry je možné diverzifikovat studium pro nejrůznější studenty a jakými způsoby je možné to dělat? Jak se vyvíjí postavení a motivace studentů? Nakolik jsou studenti motivováni k tomu, aby byli aktivními tvořivými členy akademické obce a společnosti obecně? Nebo jsou často spíše klienty či dokonce spotřebiteli? Nakolik studenti mají možnost stávat se členy fungujících tvořících aktivních týmů, nakolik se mohou při studiu i každodenním životě učit týmové spolupráci a nakolik jsou jedinci ztracenými v davu? Jaké studenty chce společnost mít a proč? A vytváří podmínky pro to, aby studenti takoví byli, nebo jim spíše brání?

KDO JSOU DNEŠNÍ STUDENTI (A CO POTŘEBUJÍ)

Jana Korečková

Pro uvažování, co vysoká škola dnešním studentům může dát a co je možné pro ně dělat tak, aby jejich vzdělávání umožnilo jim, lidem kolem nich a potenciálně celé společnosti kvalitní celoživotní vzdělávání, rovnovážný rozvoj a harmonický život, je třeba nejprve dobře poznat, kdo dnešní studenti jsou, jaká je jejich situace, postavení, jejich přání, cíle a motivace, jaké skrývají talenty a jaký dosud neprojevený potenciál je u nich možné rozvíjet; a také, jaké překážky jim naopak v optimálním rozvoji brání. To je velmi komplexní úkol, zde si dovolíme jako motivaci pro další uvažování připomenout jen několik čísel z výsledků šetření Eurostudent VI[1].

Většina studentů je s výběrem studia spokojená a nejdůležitějším kritériem je zájem o obor, své šance na pracovním trhu vidí optimisticky

Tři čtvrtiny studentů souhlasí s tím, že škola, kterou právě studují, byla jejich první volbou (pro 46 % rozhodně první volba, pro 31,5 % spíše první volba) a nejdůležitějším kritériem výběru byl pro výraznou většinu z nich zájem o obor (tento aspekt hrál velmi důležitou roli v 69,8 % případů a spíše důležitou ve 23,6 % případů) a 71,3 % studentů by šlo znovu studovat stejnou školu. Téměř dvě třetiny studentů vidí své šance na trhu práce optimisticky (29,5 % velmi dobře, 35,9 % dobře), přičemž muži jsou v odhadu svého pracovního uplatnění znatelně sebevědomější než ženy.

Nedostatek informací a nízká motivace u některých studentů

Nicméně téměř čtvrtina (24,8 %) dnešních vysokoškolských studentů už má za sebou neúspěšně ukončené studium a téměř polovina z nich se domnívá, že kdyby měli více informací o náplni a podobě studijního oboru, v němž neuspěli, ani by se na něj nepřihlásili (24,9 % zcela souhlasí a 23,2 % spíše souhlasí) [2]. Téměř desetina (9,4 %) studentů přestala na dobu nejméně jednoho roku studovat (přerušila studium nebo měla ve studiu delší než roční přestávku), u 44,3 % z nich a u mužů dokonce u 52,5 % z nich byl významným důvodem nedostatek motivace.

Pozornost věnovaná studiu není exkluzivní, většina studentů pracuje, mnozí pracovat musí

Významná část studentů je ekonomicky aktivních: pokud budeme hovořit jen o studentech v prezenční formě studia, jsou to dvě třetiny studentů, 39,3 % z nich má pravidelný výdělek, 26,9 % si pak vydělává příležitostně, téměř dvě třetiny z nich pracují kvůli financování svého živobytí (40,2 % studentů zcela souhlasí a 23,5 % spíše souhlasí) [3], více než čtvrtina by si bez práce nemohla dovolit studovat (17 % zcela souhlasí a 8,3 % spíše souhlasí) [4]. Zároveň 4 % z nich, ale plných 25,8 % z těch, kdo uvádějí, že sociální postavení jejich rodičů je výrazně podprůměrné, udává velmi vážné finanční problémy. Téměř dvě třetiny studentů v prezenční formě studia pracují z důvodu získání zkušeností (39,3 % zcela souhlasí a 24,7 % spíše souhlasí). U studentů v kombinované formě studia je ekonomicky aktivních 93,2 % studentů.

Dvě třetiny studentů nemají zájem o zahraniční studijní pobyt, ačkoli jejich jazyková vybavenost není špatná

Pouhých 8,2 % studentů má zkušenost se studijním pobytem na zahraniční vysoké škole, dalších 26,5 % studentů má zahraniční studijní pobyt v plánu a 65,3 % studentů o zahraniční studijní pobyt zájem nemá. Nejčastější překážkou zahraničního studijního pobytu je odloučení od partnera, dětí a přátel, druhou nejčastější překážkou jeho finanční náročnost. Studenti, kteří vycestují, studují nejčastěji v Německu (13,8 %), Francii (8,8 %) a ve Spojeném království (7,5 %).

Jazyková vybavenost velké části studentů by přitom mohla být dobrým základem pro jejich zahraniční působení a lze s úspěchem předpokládat, že zahraniční studijní pobyt by ji jen zlepšil. Více než čtyři pětiny studentů subjektivně hodnotí své jazykové kompetence v angličtině velmi pozitivně (u studentů veřejných vysokých škol 38,6 % velmi dobře a 44,8 % dobře, u studentů soukromých škol o trochu hůře). Více než polovina studentů veřejných vysokých škol (51,2 %) pak velmi dobře nebo dobře hodnotí své jazykové znalosti dvou cizích jazyků, 18,8 % tří cizích jazyků a 1,9 % studentů veřejných vysokých škol považuje za dobrou nebo velmi dobrou svou znalost čtyř nebo více cizích jazyků. U soukromých škol nejsou čísla příliš odlišná, ale své jazykové znalosti tří nebo čtyř a více jazyků hodnotí pozitivně o něco více studentů.

Více než sedmina studentů je zdravotně znevýhodněných

15 % studentů uvedlo, že se potýkají s nějakým zdravotním znevýhodněním. Nejvíce z nich, 34,2 %, trpí psychickými problémy a právě tito studenti se cítí nejvážněji ohroženi z hlediska dopadu svého znevýhodnění na studium. Druhým nejčastějším problémem jsou poruchy učení, kterými trpí 28,1 % studentů se zdravotním znevýhodněním. Další studenti se potýkají s fyzickými chronickými bolestmi, senzorickými, pohybovými a jinými dlouhotrvajícími problémy. Velká část studentů se zdravotním znevýhodněním (tj. 60,2 % z těch, co studují na veřejných vysokých školách a 45,1 % ze soukromých vysokých škol) uvádí, že žádnou zvláštní podporu nepotřebuje nebo nechce. Z těch, kteří podporu potřebují, ale nezanedbatelná část hodnotí poskytnutou podporu negativně (6,7 % znevýhodněných studentů veřejných škol jako spíše nedostatečnou a 7,3 % studentů veřejných škol jako zcela nedostatečnou) [5]; u soukromých škol je spokojenost s poskytnutou podporou znatelně lepší.

Jen z tohoto stručného připomenutí několika údajů je vidět, že k přemýšlení o studentech a jejich potřebách je toho mnoho, od lepšího informování v době, kdy si vybírají, co budou studovat, přes finanční podporu až po speciální podporu v případě různých potíží a znevýhodnění.

[1] Jakub Fischer, Kristýna Vltavská a kol. EUROSTUDENT VI, Základní výsledky šetření postojů a životních podmínek studentů vysokých škol v České republice. Praha. Říjen 2016

[2] Stupnice 1 – 5, kde 1 = zcela souhlasím a 5 = zcela nesouhlasím

[3] dtto

[4] dtto

[5] Stupnice 1 – 5, kde 1 = zcela dostatečná a 5 = zcela nedostatečná